Technologie elektronického monitoringu
Spojené státy americké jako průkopnická země v zavádění elektronického monitorovacího systému disponují i nejširší paletou forem elektronické kontroly odsouzených. Tzv. aktivní technologie permanentní signalizace (continuously signaling equipment) spočívá v umístění vysílače na těle monitorované osoby (obvykle náramku na kotníku či zápěstí), který komunikuje s přijímačem (tzv. majákem) a ten prostřednictvím telefonické/datové linky předává signály do monitorovacího centra. Monitorovací centrum má k dispozici informace o individuálním časovém plánu uloženého trestu každé monitorované osoby a uchovává data o všech zasílaných signálech. Systém sděluje centrále příchod a odchod monitorované osoby a ihned informuje pověřenou osobu o každém porušení stanovených pravidel, tj. o pozdním příchodu či odchodu z bydliště v době stanovené pro trest domácího vězení. Systém umožňuje i ochranu osob, které má odsouzený zákaz kontaktovat, za předpokladu, že chráněná osoba u sebe má odpovídající technické zařízení. Systém lze využít i pro kontrolu zákazu vstupu do vymezených prostor (např. fotbalový stadion).
Další používanou technikou je tzv. pasivní technologie plánovaného kontaktu (programmed contact equipment), která spočívá v opakovaném náhodném kontrolování odsouzeného prostřednictvím pevné telefonní linky, aby bylo potvrzeno, že se nachází doma. Pro ověření, že odpovídá opravdu odsouzený, se používají různé způsoby. Časté je přiblížení monitorovacího náramku k přijímači spojenému s telefonem a vyslání ověřovacího signálu. Využívá se rovněž hlasové ověření, kdy jsou v systému monitorovacího centra nahrána slova, která namluvila monitorovaná osoba. Ta je na základě automatické výzvy v rámci monitoringu zopakuje a počítač vyhodnotí jejich shodu s nahraným záznamem. Modernější zařízení pracují s ověřením na základě využití biometrických údajů v podobě otisku prstu či dokonce skenování sítnice oka.
Aparáty používané pro elektronický monitoring rovněž umožňují kontrolovat, zdali monitorovaná osoba nekonzumovala alkohol. Součástí zařízení je dechový alkoholtester, který o výsledku provedeného měření informuje monitorovací centrum.
Uvedená zařízení slouží nejen pro kontrolu trestu domácího vězení, ale jsou používána i pro kontrolu toho, zda odsouzený plní soudem uložené povinnosti na pracovišti či v léčebném zařízení.
U všech výše popsaných zařízení, která využívají radiofrekvenční technologii, lze po technické stránce hovořit o elektronickém monitoringu první generace. Přístroje mohou pouze potvrdit, že se monitorovaná osoba zdržuje v místě určeném soudem. Ovšem v případě, že se tato osoba rozhodne pro porušení stanovených pravidel a opustí vymezenou zónu, stává se z pohledu monitorovacího systému neviditelnou. Řešení uvedeného problému přinesla dnes již běžně známá technologie GPS (Global Positioning System), jež dokáže osobu s určitou přesností lokalizovat. V roce 1996 započaly v USA experimenty s využitím této technologie pro potřeby elektronického monitoringu. První přístroje tohoto typu však nebyly pro monitorované osoby příliš komfortní, neboť kromě náramku umístěného kolem kotníku musel dotyčný nosit samostatnou tašku se zařízením pro přenos signálu a měl povinnost zařízení pravidelně dobíjet.
Tato forma monitoringu tzv. druhé generace umožňuje vymezení zón, do kterých nemůže monitorovaný vstoupit (např. hřiště, parky), a byla dále rozvíjena především s očekáváními, že bude efektivní kontrolou pachatelů závažné trestné činnosti např. se sexuálním podtextem. Právě možnosti, které systém GPS nabízí pro kontrolu nebezpečných pachatelů, vedly k tomu, že tento systém začal být testován i v Evropě. V roce 2000 došlo ve Velké Británii k zavraždění osmileté dívky sexuálním deviantem. Pobouřená veřejnost volala po efektivní kontrole pachatelů závažné kriminality a jedním z opatření bylo i rozšíření doposud používaných technologií elektronického monitoringu (využíván od roku 1995) o technologii GPS.